Ójé, jak já nerada píšu o kartě Bojování. Něco ve mně se hned napojí na tu příšernou frustraci pod povrchem zatvrzelého bojovníka na obrázku, a srdce mi může puknout.
Na první pohled je tato karta děsný vopruz – urputný boj, rezistence, neochota spolupracovat, výbušnost. Musíte chodit po špičkách, protože všechno je spouštěčem pro agresivní reakci. Silný krunýř a přesvědčení, že se nikomu nedá věřit, dříve nebo později okolí utahá k smrti. Od takové energie máte prostě chuť raději se držet dál.
Ale pokud se nedáte ošálit ramenatými řečmi a pouštěním hrůzy, zahlédnete v očích neskutečnou bezmoc a strach, že někdo pozná, jak moc je ve skutečnosti bojovník zranitelný. A protože ho nikdo neučil, že je to v pořádku a že je to jeho největší dar a klenot, snaží se to maskovat.
V takové dny se pak chováme, s prominutím, jak idioti. Místo, abychom přiznali, že se nás něco dotklo, že jsme zklamaní a smutní, rafeme kolem sebe, obviňujeme a útočíme. Prostě voser. Pardon. A přitom je to tak jednoduché. Místo výpadů si stačí sundat brnění a říci pravdu o tom, jak se cítíme. Jenže, sundej si krunýř, když jsi s ním za ty roky srostl. Já vím, bolí to.
A tak dnes raději zpomalme a zkusme více kontrolovat to, co vypustíme z úst. Kdykoliv se nasereme, ve skutečnosti se cítíme ohroženi. Já vím, tohle nahlas komunikovat je vyšší dívčí, ale pro začátek stačí, když si to zvědomíte alespoň sami pro sebe a přestanete si to vybíjet na druhých.
A dovětek na závěr. Tahle strategie se netýká jen výbušných povah. Existuje bohužel ještě něco rafinovanějšího než hrubá síla. A tou je pasivní agrese. V životě se nerozčílíme, ale z našeho úsměvu toxicita a faleš jen cáká. Hlavně neukázat pravdu. Buďme k sobě i navzájem laskaví. Alespoň dnes.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.