Bez ohledu na cyklické konce a začátky v rámci roku či různých životních etap tu máme začátky každý den. Někdy je to úporné zkoušet něco znova a znova, pořád dokola. Někdy je to nadějeplné.
Dnešní Blázen je toho důkazem, zkrátka znova a (přesto) jinak. Stojí na začátku velkých arkán a má číslo nula. On je ten, kdo velká tajemství začínající římskou jedničkou, prožívá. Můžeme si ho představit jako tabula rasa, nepopsaný list papíru. A tím se inspirovat. Jak bychom reagovali na situace, kdybychom se s nimi setkali naprosto poprvé a nebyla tu žádná předchozí omezující zkušenost?
Jsme tak moc srostlí s vlastními omezeními a mechanismy, že si je vůbec neuvědomujeme. Myslíme si, jak vědomě a svobodně jednáme a žijeme, ale přitom nám naše podvědomá přesvědčení jasně diktují, co musíme a nesmíme udělat, co je a není dovoleno, kde přesně končí hranice našeho domnělého nekonečna.
Blázen je především srdcař. Jednak je dobrosrdečný, ale především srdce je jeho kompas. A proto o něm ostatní říkají, že je blázen, protože nerozumí jeho niterným pohnutkám, které dávají smysl pouze jemu. Abychom mohli být jako blázen, musíme dnes vzít své srdce na milost, ba co víc, musíme ho posadit na trůn a dát mu pravomoci a důstojnost. Jasně, hlava řve, ale co když tě zase zraní?! Možná ano, možná ne. A já se vás upřímně ptám, fakt chcete odepsat své srdce jen proto, že neumíte ošetřit a vyrůst ze svých starých zranění?
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.