Znova a jinak! To je moje heslo na celý srpen. Zrovna o víkendu jsem měla telefonát s přítelkyní a vyhodnotila jsem červenec jako měsíc plný úžasných událostí, které jsem si ale neuměla úplně užít. Můj vnitřní hnací motor dřiny to ne a ne dovolit. Naštěstí jsem zahlédla řešení a mohu to celý srpen trénovat. A k tomu dnešní Blázen, který to doslova posvětil.
Takže, co se po nás chce? Lehkost, přátelé! Lehkost, i kdybychom měli rýt držkou v zemi. (Humor.) Blázen si z ničeho nic nedělá, často je kvůli tomu na pěst, ale ruku na srdce, kdo z nás by to nechtěl mít takhle u pr….
A srdce je to, oč tu dnes poběží. Ne srdce jako vztahový maják, ale srdce jako kompas, kterému bytostně důvěřujeme. Abychom se jím mohli nechat vést, musíme uznat jeho sílu, to jest, nedávat takovou důležitost naší hlavě. A že to dopadne špatně? Říká kdo? No, jasně zase hlava plná očekávání.
Nelákám vás dnes do žádných bláznivin, ale hergot, jsme uprostřed léta. Kdy jindy si užít trochu srandy, nadhledu a letní romantiky? V září až začne škola, na Dušičky nebo snad před Vánoci? Nene, právě teď.
Na chvíli zavřete oči a představte si ho, svého vnitřního Blázna. Hopká si krajinou s lehkým batůžkem, nemá cíl, jen čirou radost z cesty. Na každém kroku je obdivovat a z čeho se radovat – výhledy, kytičky, čerstvý vzduch, slunce nad hlavou. Cítíte tu lehkost? Ten úsměv na rtech? Je jedno, že zrovna dneska máte náročnou schůzku nebo dlouhou šichtu v továrně. Když nemůžete tam venku, prožijte to dnes alespoň ve své vnitřní krajině. Ale poctivě!
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.