Denní karta

Dneska mi tenhle Rytíř Vody přímo vyskočil z balíčku a rozletěl se po pokoji – stejně jako na obrázku. A protože jsme včera zvládli, každý svým jedinečným způsobem, svou osobní maturitu, dnes se pomyslně i my můžeme rozletět do světa.

Gratuluji všem, kteří ve svém životě došli až sem. Čeká vás závěrečná, maturitní zkouška. Celé dosavadní studium vedlo a dělo se pro tento okamžik, ukažte, co ve vás je! Vítejte v Mistrovi.

Svoboda – rozlet – odvaha! Tak by se ve véééééliké zkratce dala definovat Pětka Ohně a tím i energie dnešního dne. Mohli bychom také upravit známé rčení, že štěstí přeje, dnes ne připraveným, ale odvážným.

A je to tady. Právě bouchly saze a ven se prodrala neskutečná síla. Síla, která říká DOST. Síla, která možná zničí všechno staré, ale zároveň tak moc osvobodí, že nebudeme chápat, proč jsme ji nedali průchod už dávno. Síla, která zastíní veškerý strach a veškeré přizdisráčské ohledy, abychom náhodou někomu nešlápli na jeho kuří oko, o které se nestará.

Dnešní karta mě malinko zarazila. Herdek, říkám si, Dokončení takhle skoro uprostřed týdne? Záhy mi to ale došlo. Zítra nad ránem nás čeká lunární zatmění, a proto dnes ta výjimečná možnost nadobro se rozloučit a propustit mechanismy a přesvědčení, která nás limitují.

Jestliže jste včera úspěšně vystříleli všechny náboje, jak se vyhnout sami sobě a svým bolestem, které si zaslouží respekt a léčení, nebojte, nic není ztraceno. Dnes se za to můžete ještě odsoudit. Já vím, trochu nemístný humor po ránu. Ale přesně taková je Královna Mraků, paní Morálka.

Někdy mne napadá, že tak, jak je vrtkavé jarní počasí, tak jsou vrtkavé i energie. Včera slunečno, dnes pod mrakem. Ale jak jsme si tu psali poměrně nedávno, mraky nejsou důvodem k panice, že slunce zmizelo.

Wau, jaký krásný den. Jaké krásné pondělí, jaký krásný týden, měsíc, rok, život. Když vám Královna Ohně vstoupí do života, jako byste začali žít paralelní život. Co na tom, že jen pro dnešek.

A je tu další mraková karta. Za mne jedna z nejkrásnějších. Nezbývá než jen zopakovat včerejší instrukci a držet se jí celý víkend. Mraky, stejně jako naše myšlenky, přesvědčení, soudy a nálady, jsou velmi proměnlivé a pomíjivé.

Hlavně klid a žádnou paniku. Ta troška mraků, byť v podobě Viny, nás přece nemůže rozhodit. Jaro a nové začátky nelze zastavit a čas od času se i zima ještě na chvilku vrátí, aby všem dokázala, že tu má své platné místo.

Je tu nová svěží energie! Ehm, alespoň pro tento den. A pro ty, kteří měli odvahu se začátkem týdne trochu hrábnout do svých lpění a zdravě ošetřit své závislosti a srdeční témata.

U včerejšího tématu si dnes ještě malounko pobudeme a budeme mít možnost prozkoumat, proč nám nejde odpoutat se od některých nefunkčních věcí, vzorců, vztahů. Je to tak, stojí za tím závislost.

Nastal čas probrat se semínky, která už brzy hodláme zasít a oddělit ta nezdravá. Možná si říkáte, že je to škoda a třeba z nich ještě něco vzejde, ale já radím investovat svou drahocennou energii někam jinam.

Jsem dojatá. Na poslední únorový den a ještě ke všemu na novoluní v Rybách nám vyšla opravdu překrásná karta.

Že by? Že by se nám dneska konečně zadařilo a my se vyškrábali z té příšerné emocionální bažiny? A vlastně proč ne. Tedy za předpokladu, že bláhově neustrneme v představě, že už do ní nikdy nepadneme.

Tento týden jedeme bomby. V podstatě každý okamžik je plný možností, jak se zahrnout laskavostí a nedovolit nervovému systému, aby do nekonečna opakoval naše středověké smyčky.

Kdo chce, může ve včerejší energii pokračovat. O tom totiž stres je především. Určujeme, generujeme a udržujeme si ho sami.

Ajaj. Vypadá to, že některá pondělní rána nestojí za vstání z postele. Ale počkat, co když je to právě naopak? Co když právě takový den, který se na první dobrou jeví jako opravdu nepovedený, je tím největším darem?

Jsou dny, kdy je potřeba plivnout si do dlaní a máknout, a jsou dny, kdy jsme obdarovaní. Pravda, těch druhých je většinou pomálu, ale o to víc nás vyživí. A není větší hloupost, než se před takovou energií uzavřít do zatuchlé křivdy a oběti.

Přirozeným důsledkem kontaktu s naší vnitřní krajinou a vnitřním hlasem je pochopení. Pochopení mám čím dál raději. Otvírá srdce a srdce má neuvěřitelnou sílu hojit. Pochopení totiž rozpouští dramata.

Dneska budeme mít příležitost zaplout malinko hlouběji do svého nitra a prozkoumat hlasy, které nás vedou, anebo také pronásledují. A to i přesto, že to dnes vypadá na poměrně svižný den.

Někdy se leknu toho, co všechno mne čeká, jaké úkoly musím zvládnout a co všechno je potřeba udělat. Jsou dny, kdy mám pocit, že se mi tam všechny ty úkoly a povinnosti ani nemohou vejít. Zkrátka, někdy je toho fakt moc.

Čím déle píšu denní kartu, tím zajímavější vnímám prvotní reakce těla a mysli, když ji ráno vytáhnu z balíčku. Tak třeba dnes. Mám před sebou dvě lékařské prohlídky ve 100 km vzdáleném městě a první...

Nikdy mne nepřestane fascinovat, jak rozdílné perspektivy nabízí naše vědomí a vnímání. Když se nevědomky identifikujeme s rolí malého bezmocného dítěte (a děláme to téměř pořád), před očima se nám začne odehrávat velmi autentický příběh o křivdách, nespravedlnostech, přehlížení, ponižování a osamělosti.

Úplněk je za námi a je to znát. Líp se spí, energie stoupá a život je tak nějak snesitelnější. Tohle je zkrátka z těch lepších dní, tak si jej pojďme užít a nekazme si ho obavami, že beztak pomine.

Dnešní úplněk ve Lvu jasně osvítí naše nevědomá a pozapomenutá místa. Stačí jeden správný úhel pohledu a paprsek světla pronikne do míst, kde jsme byli jen jednou – abychom tam pohřbili svá bolestivá tajemství.

Pokračujeme v mrakové energii. Včera nám Bojovník jasně ukázal, co všechno nás emocionálně ohrožuje a jak je těžké odhalit svá zranitelná místa. Dnes to bude o tomtéž.

Řeknu vám tajemství. Tématem dnešního dne je zranitelnost a křehkost. Zdá se to při Bojovníkovi absurdní? A už jste někdy přemýšleli, proč je vlastně Bojovník vyobrazený v brnění, agresivní a nepřístupný? Právě proto. Aby nikoho ani ve snu nenapadlo, jak křehký uvnitř je.

Nařizuji klid, drobné radosti, každodenní uklidňující rutiny, zkrátka osvobozující běžnost. Možná vám to zní jako nuda, ale i náš nervový systém tu a tam potřebuje trochu toho bezpečného stereotypu.

Pojďme se malounko vynořit a zhluboka se zase nadechnout, uvědomit si obrovský prostor kolem sebe a nekonečnou podporu. Ano, možná to zní až moc poeticky, ale co když je to ta jediná pravda a my ji neustále popíráme, zaslepení vlastní malostí, nesebehodnotou a bolestí ze selhání?