Denní karta

Kartu Minulé životy mám čím dál raději. Dříve jsem se hodně soustředila na všechny ty tváře a zkoumala, kdo jsem, odkud přicházím, proč se mi dějí věci, jaké se mi dějí. Ale poslední dobou mne více a více přitahují ty duhové ještěrky u úzkého hrdla přesýpacích hodin.

Hlavně klid a žádnou paniku. Vypadá to příšerně, ale především to bude vypadat tak, čemu uvěříme. Jestli uvěříme stresu, bude tu stres. Jestli uvěříme, že se objeví řešení, objeví se řešení.

Zažili jsme opravdu intenzivní týden plný přídechu svobody. A slovy mého oblíbeného legendárního Horsta Fuchse „Tohle stále ještě není všechno!“ Dnes se podíváme na naši vnitřní svobodu skrze optiku emocí.

Jsou dny, kdy mám pocit, že v balíčku Osho Zen Tarotu mám tak 15 karet, které se točí pořád dokola, a ne 79. Takže, je tu zase Procitnutí. O jeho důležitosti absolutně nepochybuji a je fascinující vidět, jak se každý rok čas před zimním Slunovratem zintenzivní.

Nevím jak vy, ale já cítím, přes všechnu tu náročnost astrologických předpovědí a vlezlou zimu, jemný závan svobody. Tam někde na pozadí je něco jinak. To něco přináší hlubší a mocnější nádech, více místa v hrudi, jemné radostné lechtání v břiše a volnost v srdci.

Zpomalení trvá, vlastně budeme přibržďovat až do zimního Slunovratu. Představte si naložený vlak, který se blíží ke stanici. Brzdí už z velké dálky, aby bezpečně a plynule zastavil na peróně.

Ajaj, to vypadá na bouřlivý víkend, který potřebuje ještě jeden den volna. Anebo taky ne. Možná to dnes bude celé o tom, že je na čase se prostě jen dlooooouze a upřímně zamyslet nad životem, který vedeme a nad hodnotami a prioritami, kterými se necháváme vláčet.

Pojďme uznat, že tento týden jsme opravdu odvedli kus dobré práce. Ať už to mělo jakoukoliv podobu, každý jeden okamžik jsme vydávali vlastních 100 procent, a to si opravdu zaslouží velký potlesk, uznání a ocenění.

Nádech, výdech, uvolnit se, klesnout do sebe. Jak jednoduchý manuál pro zklidnění a přece někdy tak neproveditelný. Včera jsme si vyzkoušeli, jaké to je ztišit se a potkat se s vnitřním vedením. Dnes se po nás chce, abychom se tam dolů nastěhovali.

Tento týden vesmírné energie zase jedou bomby, a my s nimi. Máme tu středu a s ní v pořadí už třetí kartu velkých arkán. Já ve velkých arkánách vidím v první řadě jejich mnohovrstevnatost. Poukazují na každodenní záležitosti, stejně jako na hluboká témata v podvědomí.

Navazujeme na včerejší Nové vidění, ovšem bude to mít malinko intenzivnější podobu. Včera jsme měli možnost podumat si nad tím, co bychom rádi odložili na oltář života, dnes už na dumání není čas. Chce se po nás akce.

Dobré ráno! Cítíte tu změnu? Ne? Nevadí, ono to totiž bude ještě chvilku trvat. Nicméně na pozadí už se dějí velké rekonstrukce a stavební práce.

Musím zpomalit. Dneska mi blesklo, cože? Už zase pátek? A vám to zpomalení silně doporučuji taky. Pro mne osobně je tato část roku významný trenažér. Cítím v kolektivním poli mírné zrychlení, jak se přitápí pod vánočním kotlem, ale energie přírody a přirozenosti zpomaluje a klesá hlouběji.

Nebojte, jde to dobře. Všechny momentální bolesti jsou součástí budoucího přerodu. Nechce se po nás, abychom je přehlíželi a zlehčovali, jen se po nás chce, abychom před nimi neutíkali.

Prostě ne! Nedozvíte se, jak to dopadne, když se rozhodnete takhle nebo takhle. Odpovědi na některé otázky zkrátka nedostanete, i přesto, že jste urputní a válíte se po podlaze jak dítě v uličce s bonbóny v supermarketu.

Taky máte pocit, že se to točí pořád dokola? Propad, který nás učí důvěřovat, důvěra, která nás učí, že propad není problém. Takže dneska jsme ve fázi důvěry.

Kdybyste snad zapomněli, co jste měli dělat o víkendu, tak je tu pondělní připomínka. Jedna věc je dovolit si přítomnost ve dnech volna, ovšem druhá věc je učit se to zakomponovávat do každodenní reality pracovních dní.

To byl ale intenzivní týden, že? Je nejvyšší čas přizvat integraci. Pokud nevíte, co to je, můžete si představit vynikající a opravdu štědrou hostinu. Dříve nebo později přijde chvíle, kdy jste plní a máte chuť si trochu oddechnout a nechat tělo strávit všechny ty dobroty. A na emocionální a energetické úrovni tento mechanismus funguje naprosto stejně.

Tak nějak pořád platí: zpátky k sobě. Čím více se sebou budeme v kontaktu a budeme si naslouchat, tím více nepříjemností si ušetříme. Bytostně se po nás chce, abychom si nebránili a pořád se ze strachu k něčemu neznásilňovali.

Možná to tak stále nevypadá, ale ano, jsou tu – možnosti. V každé jedné situaci jich je téměř nekonečno. To jen naše mysl se zaměří na dvě, tři, maximálně pět variant, kterých se urputně drží a snaží se s nimi vyjít za každou cenu.

Myslím, že se blíží chvíle, kdy změny budou tak přirozené a my v takové důvěře, že s námi nějaká transformace už ani nehne. Kéž by ten den byl už dnes.

Nový týden, nové možnosti! Vítám vás v nové energii. Témata minulého týdne a zejména víkendu s námi ještě pár dní pobudou, ale bohudíky už ne v takové síle a razanci.

Ach. To, co mi ráno vyklouzlo z úst, když jsem vytáhla dnešní a víkendovou kartu, není publikovatelné. Na druhou stranu, jsme varováni předem, a za to je třeba cítit hlubokou vděčnost.

A je to tady. Dnes, v „předvečer“ Svátku Všech svatých a novoluní ve Štíru se odehraje velká transformace. Na první pohled možná dnešní den bude vypadat stejně jako ten včerejší, zmar nad zmar, ale stačí malé pootočení optiky a najednou můžeme vidět, že to ve skutečnosti není zmar, ale hluboká obroda, která nenechá kámen na kameni.

Když jsem míchala karty, vypadla mi z balíčku Devítka Ohně – Vyčerpání, tak jsem ji dala zpátky s myšlenkou, že to je blbost a míchala dál. A vona to blbost nebyla. Máme to potvrzeno a přebito Desítkou Ohně – Potlačením.

Tak nějak mám pocit, že téma dokončování se nám s přibližováním zimního slunovratu a kalendářního konce roku bude objevovat čím dál víc. Je zkrátka zdravé a odpovědné si cyklicky dělat pořádek ve svém osobním prostoru i nitru.

Ne snad, že by strach dnešním dnem zmizel, ale více než na něj se nám dnes a následující dny tak nějak podaří zaostřit spíše na svou vlastní sílu a kapacitu. Koneckonců, je to jako v tom příběhu o dvou vlcích, dobrém a zlém. Roste ten, kterého živíme.

Než se začnete děsit, co to zase bude za den, zkusme se malinko uklidnit. Jasně, tohle není nijak veselá karta. Ale je velmi důležitá, až nezbytná. Ukazuje nám totiž, co se děje v naší hlavě, respektive jak prožíváme většinu našich dní.

Musím se smát. Když jsem vytáhla dnešní kartu, první reakce byla: hergot, toto jde rychle! Včera Dokončování a dneska už tu máme nový začátek. Inu, čas je opravdu relativní pojem.

Včerejší zpomalení se mi příliš nevydařilo. Ne snad, že bych měla tak uspěchaný den, ale tak nějak jsem si neudělala místo pro zastavení se v sobě. A to já pak večer vždycky poznám.