Denní karta

Alespoň jeden den v týdnu bychom si měli naordinovat odlehčenou náladu. Já vím, to se hůř dělá, než říká. Ale musí to být, věřte mi. Tak proč ne třeba dneska?

Na koho bylo to býčí období příliš pomalé a unuděné, ten se může konečně rozjet. My ostatní, co máme býčí rozvážnost tak rádi, dnes asi budeme trochu trpět. Změny jsou pro nás tak trochu sprosté slovo.

A je za námi další týden. Z mého pohledu byl turbulentní na povrchu, ale pod vodu vlny nedosáhnou. Stále víc platí, odkud sledujeme svět a z jakého místa žijeme svůj život. Pokud zvenčí, smýká to s námi. Pokud zevnitř, houpou nás spodní proudy.

Časy se mění, nezdá se vám? Poslední dobou mám silný pocit, že ať vytáhnu jakoukoliv kartu, příběh na ní je tak trochu jedno, protože tichá instrukce za tím je, nepodlehnout „vnějšímu špatnému počasí“ a za každou cenu si udržet vnitřní příjemné klima. Zkrátka, neopustit své vnitřní lůno důvěry a bezpečí.

Já vím, jeden by raději trochu klidu, než další dobrodružství. Ale život se neptá, život se žije. A věděli jste, že ne každé dobrodružství musí být vyčerpávající a jít na dřeň?

Jak jste se popasovali se včerejším strachem? Já měla velmi stresující ráno a propad byl na spadnutí. A protože denní karty píšu především pro sebe, rozhodla jsem se nenásledovat paniku, která se mi začala rozlézat systémem. Ustála jsem svou lekci důvěry a nakonec měla pěkný den.

Strach je mocný. Umí nás přesvědčit o nemožném. A ještě mocnější je naše naivita, která strachu věří, naslouchá mu a ve výsledku ho i následuje.

Vypadá to, jako bychom už navždycky měli vystačit jen s dvěma kartami – včerejší Myslí a dnešní Každodenností. Střídají se jako by nám sama Existence chtěla do hlavy vtlouci základní rozdíl mezi strachem a spokojeností.

Na první pohled se zdá, že dnešek a včerejšek jsou dvě naprosto rozdílné energie, tak trochu z extrému do extrému. Ale to je opravdu jen první pohled. Hlubší introspekce nám ukáže, že se bavíme pořád o tom stejném.

Pojďme dnes zkusit zapomenout na starosti a užít si překrásný jarní den. Já vím, je to těžké a některé starosti jsou tak obrovské, hrůzu nahánějící a bolestivé, že mít pěkný den uprostřed tohoto pekla se jeví jako nemožné. Ale přesto.

Směle do nového týdne a proč rovnou nezačít srdečními záležitostmi. Žijeme je všichni. Je jedno jestli v tuto chvíli máte partnera či nikoliv, vztahy se vás týkají stejně nemilosrdně jako všech párů.

Je tak jednoduché nechat se znejistit vnějšími změnami. Něco máme naplánované, s něčím počítáme, díky tolika synchronicitám to vnímáme jako požehnání shůry a nakonec to nevyjde. Jeden se musí ptát, co udělal špatně. Nic. Prostě i tohle život.

Gravitace zapracovala a včerejší kapka se pustila. Zatím nevidí v co se mění, jen vnímá vír událostí, který to rozhýbalo. Změna je vždy k lepšímu. Ano, já slyším tu kakafoni nesouhlasu a zástupy příběhů, které mají dokázat, že to není pravda. Ale, co svět světem stojí, nic není tak horké, jako se to uvaří.

Ze včerejší bolesti zbyla kapka, která visí nad propastí. Je v ní zhmotněna celá naše bytost – kým jsme, co jsme zažili, jak nás to formovalo, jak s touto zkušeností nakládáme v běžných situacích, kam směřujeme.

Taky je u vás tak hnusně? Jedinečná příležitost dovolit splínu prostoupit hradby odmítání a popírání a konečně se s ním potkat. Já vám neradím propadnout se do bezedné jámy zmaru, já jen říkám, že potkat se s tím, před čím už nějakou dobu zavíráme oči, je mimochodem ta nejlepší cesta, jak to začít rozpouštět.

Zajímavé, začít týden dokončením. Ale vlastně proč ne, každý den přináší nekonečné možnosti, tak proč ne zrovna dnes uzavřít něco, co tu s námi je několik dní anebo už pár desítek let?

Jsme líní nebo jsme jen unavení? Prokrastinujeme nebo jsme vyhořelí? Já sama to na sobě často neumím odhadnout a bohu díky, budeme mít celý víkend na to to prozkoumat.

Z včerejšího Procitnutí dnes rovnou poskočíme do nové dimenze. Jak patrno, Ohnivý kůň pádí tryskem a my jsme chvílemi jen kousíček od toho, abychom si v tom sprintu překousli jazyk.

Tak jako se rozestoupí ranní mlhy, tak se rozestoupí i iluze, ve kterých žijeme. Zní to jako sen, že? Má to ale drobné úskalí, je potřeba ustát si pravdu o tom, v čem jsme doposud žili, co vyznávali, pro co se hádali. A ustát to s láskou a pochopením k sobě.

Tak to po včerejším Mistru vypadá jako opravdu tvrdý pád na zem. Slyšíte ty ukřivděné hlasy, co se jeden přes druhého překřikují, že to nefunguje, že zase vyjde najevo, že jsme nedělali dost, že si na nás Existence zasedla. Je to pravda? Není to pravda! Bohudíky.

Huh. Dneska to s námi trochu zatřese. Tlak posledních dní trochu zesílí a pak to rupne a bude to. Trochu to připomíná úlevu semínka, když jeho obal konečně nevydrží nápor, nebo když konečně praskne skořápka vajíčka, které bylo už příliš těsné.

Včerejší karta Intenzita mi přinesla nesmírně důležité know how. Za ten den se událo tolik zvratů, že nebylo možné soustředit se na to, jak to chci já, a za jaké správné nitky pro to zatahat.

Svátky máme za sebou, a tak hurá zpátky do práce a do života. Dnes budeme mít tendenci všechno malinko hrotit, tak se pojďme podívat na to, jak přinést do dnešního dne trochu rovnováhy.

Jsou před námi čtyři dny volna, a to přímo ke zpomalení vybízí. Ve vzduchu je však znát ještě něco jiného – hluboká transformace. Jestliže jsem říkala, že víc už toho letos do startu nedostaneme, zapomněla jsem na Velikonoce a zmrtvýchvstání.

To věčné téma intuice. Máme ji nebo nemáme? Jak přesně vypadá? Co když se spletu? Radši to nebudu následovat.

Vypadá to, že i dnes budeme skloňovat slovo potenciál. Marná sláva, už jsme dospělí. A stejně nás vždycky znovu překvapí, když nás Existence konfrontuje s našimi opravdovými možnostmi.

Nejde to zastavit, přírodu tam venku nezajímá naše jarní únava, ani otrávenost z nízkých teplot. Energetická síla roste a s ní i výzvy, které jsou jí hodny.

Pojďme strávit to, co jsme za celý týden prožili. Nechme to v sobě doznít, usadit a dovolit, ať se tím naše vnitřní zdroje hluboce vyživí. Je jedno, že nevíte jak. Nad svým žaludkem a střevy také nemáte kontrolu a nepochybujete o jejich dobré práci. Prostě si dejte odstup a nezasahujte.

Dnes je tu test naší hravosti. Udržíme si vnitřní radost i přesto, že je venku pošmourno? A teď se ukažte! Páže Ohně nám připomíná naši původní podstatu – radostnou, zvědavou, vitální, obklopenou bezpečným a vřelým prostředím.

Tak se zdá, že včerejší mentální bouři jsme jakž takž ustáli. Co vy na to? Ale mohu vám říci, dostala jsem pěkně zabrat. A obávám se, že to ještě není konečná. Ale pro dnešek se pojďme pohroužit do hojivé náruče andělských křídel.