Denní karta

Opakování je matka moudrosti. Tak aby nám to nebylo líto, máme tu znova Desítku Mraků. A bohudíky za ni, mohlo to být něco jiného.

Včera jsem barvitě líčila přítelkyni, jak jsem po létě a prvním školním týdnu rozkývaná a turbulentní. V mém nitru nic nemá pevný bod a já lítám od jednoho k druhému ve snaze na nic nezapomenout. Ovšem s dnešním ránem cítím změnu.

Nevím, jak pro vás, ale pro mne byl včerejšek jasnou lekcí a zrcadlem, že to největší peklo si ve výsledku děláme jen my sami svými získanými přesvědčeními, neregulovaným strachem a uzavřeným srdcem.

A sakra. Děje se to hned od rána špatně natočeným budíkem a ranní panikou. Hned ze startu mám ale potřebu říci: dnešek není o tom, že se proti vám spiknul Vesmír, je to o našich reakcích na takové situace a především na sami sebe.

Cosi se přehouplo a my směřujeme k podzimu. Není to jen to počasí, které se ochladilo, ale i cosi uvnitř. I přesto, že kolektivní vědomí je naspídované díky novému školnímu a akademickému roku, energie se pomalilililinku tiší a my směřujeme k rovnodennosti.

Když se ohlédnu za prvním zářijovým týdnem, vidím překrásnou energetickou (a taky velmi náročnou) vlnu. Začali jsme trpělivostí, která otevřela téma strachu ze špatné volby a to uprostřed týdne vyústilo v bolest, ale taky mnohá uvědomění. Včera se energie malinko zvedla díky Královně Vody a dnes to dokončíme. Doslova.

Včerejší smutek tu tak nějak ještě stále je. Ale zdá se mi, že kohouti dnes ráno kokrhají s větší vervou, jako by říkali, že tu radost a krásu rozhodně nevzdají. A k tomu nám dnes dopomáhej samotná...

Možná je to dnes osobní, možná to opravdu visí ve vzduchu. Bez ohledu na roční období, astrologické konstelace, osudy a příběhy jednotlivce čas od času se objeví den či období smutku a bolesti.

Pamatujete si včerejší trpělivost? Často dostávám otázku, jak poznat, jestli už se náhodou z čekání nestala pověstná jízda na mrtvém koni. I já sama ten moment znám: to, že se nic neděje znamená, že mám ještě počkat, anebo, že jsem nebo jdu špatně?

Čeká nás náročný měsíc, po pravdě, sama jsem zvědavá, jak ho zvládnu. A proto vítám tuhle kartu, připomíná mi, abych to všechno neurvala během prvního týdne. Pěkně pomaličku, všechno má svůj čas.

Přijmout život takový, jaký je a ještě si s ním zatančit! To je podle mne přístup spokojených a úspěšných lidí. Takže si toto umění pojďme dneska a o víkendu osvojit i my.

Tak co, jak jste to včera zvládli? Já jsem hrdá na to, že při té vší bolesti a šoku, která se objevila, jsem nepropadla do dramatu a nezačala kolem sebe kopat. Takže vlastně dobrý. Někde na pozadí to ještě doznívá, ale já jdu vstříc novému dni.

Nevím, jak vy, ale já už jsem z těch energetických výkyvů poněkud unavená. A zároveň se musím smát sama sobě, protože o tom jsem tu přece nedávno psala: že kdybychom opravdu byli přítomní a v míru (a je otázka, do jaké míry je to vůbec možné), pak by se naše míra boje a nesouhlasu v životě výrazně snížila. Ale co už, i s dneškem se nějak popasujeme.

To, co v životě nejvíce bolí, je náš odpor vůči němu. Stále máme nějaké výhrady. Tohle by mělo vypadat jinak, měl/a bych být někde jinde, tohle by nemělo bolet. Jsme chodící snůškou stěžování a nesouhlasu.

Prázdniny se přehouply do poslední třetiny a je na čase pomalililililinku začít sbírat dohromady roztroušené dílky sebe samých a zase se poskládat. Je otázka, jestli zvládneme zkompletovat celý obraz, ale pojďme dnes zase udělat kousek práce.

I přes sílu posledních dní a letošních prázdnin vůbec, vězte, že v tom nejste sami a necháni na pospas. Chápu, že je to těžko uvěřit a důkazy na to nejsou, ale mě samotné se opravdu silně ulevuje, když si připustím (a vnitřně to nijak nerozporuji), že jsem pod ochranou. A čím více se tomu dnes a následující dny otevřeme, tím jednodušší to pro nás bude.

Dneska to vypadá na pěknou bouřku, nejen tam venku, ale i v naší vnitřní krajině. Úder blesku je pověstnou ránou do palice, která výrazně otřese našimi základy a co není pevné, to se zhroutí jako domeček z karet.

Další ráno, kdy jsem měla chuť znova zamíchat karty a tvářit se, že tohle se nestalo. Ale třeba v dnešní Politice najdeme něco úlevného. Sedmička Mraků je opravdu nepříjemná. Má takovou sílu, že byť o ní jen před klientem mluvím, sama se do ní zamotávám.

Včera večer jsem měla svou pravidelnou terapii. Byla velmi bolestivá (ostatně jako všechny za poslední více než půlrok). Narazili jsme (opět) na téma sebehodnoty, kompenzací a ryzí jedinečnosti. Ještě dnes to ve mně doznívá a pravděpodobně pár dní bude. A do toho jako na zavolanou dnešní karta.

Pojďme si odfouknout! Minulý týden to byl nářez (a tento bohužel stále pokračuje), ale my se dneska budeme tvářit, že se nás to netýká. 😃 Astrologickým konstelacím neutečeme, stejně jako dešti bez auta, ale můžeme si všimnout i jiných energií, které momentálně visí ve vzduchu a které jsou tak trochu zastíněny.

Ech, když jsem otočila dnešní kartu, tak mi blesklo hlavou: no tohle já snad vykládat ani nebudu. Ale pojďme zkusit z toho pro sebe vytřískat maximum. Bylo by nošením dříví do lesa říci, že tyto dny jsou náročné.

Včerejšek tedy stál za to, takovou sílu už jsem dlouho nezažila. Bohužel, jak patrno, ještě to nekončí. Jeden by řekl, Lví brána, pojďme se otevřít možnostem a zázrakům. Ehm, ale opravdu si to dovolíme? Víte, nemyslím hlavou, ale na té nejhlubší nevědomé úrovni?

Taky ji tak silně vnímáte? Moje původní představa o letošních prázdninách byla spojená s příjemnou vyživující energií volna a bezčasí, ale vypadá to, že jsem se nemohla více splést. Což o to, volna mám docela dost, ale vnitřní intenzita jaksi stále trvá.

A je to tady. Probouzíme se do plnosti všedního dne. Je v něm opravdu všechno, a nejen dnes. Po čem sáhneme? Čím se vyživíme? Čím zazdíme jeho krásu?

Včera proběhlo významné novoluní ve Lvu a dnes bude ještě dobíhat. Nebuďme puntičkáři, co se času týče, a ještě dnešek považujme v jeho „moci“ a plně toho využijme. Pětka Vody je totiž vyloženě „čistící“ karta.

Jupí, změna! Konečně! To snad ne, zase? Já už chci klid! Můžete si vybrat na kterou stranu se přikloníte. A to je asi tak jediné, co s tím můžete dělat, protože změnu nelze zastavit.

Je tu první srpen a Morálka už hrozivě kýve svým kostnatým prstem. Co jsi všechno stihnul za polovinu prázdnin? Zažil jsi něco výjimečného? Stihnul jsi všechny resty? Máš zavařeno? Nakoupené věci do školy? Jsi odpočatý až do morku kostí???

Hlavně klid a žádnou paniku. Na první pohled to vypadá na pěkný propad do hlubin bezmoci a oběti, ale taky se z toho může na konci dne vyklubat radost z elegantně vybrané zatáčky a bez ztráty věnečku.

Důvěra je klíčovou lidskou potřebou. Přináší hluboký pocit bezpečí, intenzivního pocitu, že jsme v pořádku a milovaní a pochopitelně také esenciální radost a lehkost. Je to, jako by nám Bůh kryl záda a my mohli být naprosto svobodní a zvědaví.

Člověk by si řekl, prázdniny! Dva měsíce volna, pohodička! Ovšem, jak se všeobecně ví, my dospěláci to máme tak trochu jinak. Je to neuvěřitelné, ale láme se polovina prázdnin a já už to na svém hrbu tak trochu cítím.